Pro veřejnostCo je to... Dysfagie – poruchy polykání

Dysfagie – poruchy polykání

Úvod

Poruchy polykání neboli dysfagie mohou vzniknout v každém věku. Nejvíce pacientů se vyskytuje ve věkové kategorii nad 60 let, na druhém místě jsou zastoupeny děti s vrozeným neurologickým postižením. Podle světových statistik WHO asi 5 procent populace trpí nějakou formou dysfagických obtíží.

Polykání patří k jednomu z nejkomplexnějších procesů v lidském těle. Je to složitý pohyb celé řady struktur probíhající ve velmi rychlém sledu. Musí při něm dojít ke koordinaci rtů, tváří, čelistí, jazyka, měkkého patra, hltanu, hrtanu a jícnu. U kojenců je pohyb ještě náročnější. Je nutné, aby pracovaly správně nejen výše jmenované struktury, ale musí zde ještě dojít k dokonalé souhře mezi sáním, dýcháním a polykáním. Jakákoli dysfunkce v jednom z těchto tří komponentů může ohrozit bezpečnost a efektivnost celého krmení.

Příčiny

Nejčastější příčiny poruch polykání u dospělých osob jsou cévní příhody mozkové, nádory hlavy a krku, různá neurologická degenerativní onemocnění, dále pak úrazy, záněty, pooperační a postradiační změny, obstrukce polykacích cest a jiné.

U dětí to bývá nejčastěji dětská mozková obrna, novorozenecká nedonošenost, vrozené syndromy a anomálie, plicní a srdeční onemocnění, nádory, záněty, mentální retardace, úrazy, poleptání a další.

Jak u dětí, tak u dospělých se mohou objevit poruchy polykání také na základě různých negativních zkušeností a psychických poruch.

U kojenců někdy nemusí být prokázán jasný neurologický nebo jiný zdravotní nález, přesto tyto dětí mohou mít potíže s kojením. Problém může způsobit jen lehká nevyzrálost orofaciální senzomotoriky. Tyto děti většinou zvládají lépe lehčí formu pití, a to je sání z lahve se savičkou s větším otvorem. Nepříjemnosti s příjmem potravy se ale mohou objevit znovu, a to tehdy, když má dítě přejít na tužší stravu. Dětí neumějí žvýkat, větší kousky dáví, zvracejí, odmítají jídlo nebo se stereotypně dožadují jen jednoho typu jídla a dosti často zůstávají nepřiměřeně dlouho na mixované stravě. Vše výše vyjmenované se ale občas může objevit i u kojených dětí.

Částečně podobné problémy mívají i děti, které mají polykací funkce zcela neporušené, ale byly delší dobu živeny např. nasogastrickou sondou, nebo děti s větším gastroezofageálním refluxem.

Příznaky

Příznaky poruch polykání jsou neschopnost vůbec polknout, potíže s umístěním a kontrolou jídla v ústech, vypadávání jídla z úst, zbytky potravy v ústech po polknutí, nutnost zapíjet tužší sousta, prodloužená doba jídla, neschopnost přijímat všechny typy konzistence stravy, bolestivé polykání, pocit uvízlého sousta v krku, slinění, kašel až dávení před polknutím, během jídla nebo po jídle, zvracení, návrat jídla zpět do hltanu, úst nebo nosu, po jídle zvýšený tlak na hrudníku nebo chraptivý, „vlhký“ hlas,  případně zalití očí slzami, úbytek na váze, náhle vzniklá horečka, zápal plic.

U kojenců při poruše koordinace sacího vzorce se ještě přidávají apnoické pauzy, desaturace, promodrávání, zpomalená tepová frekvence, zrychlení dechu.

Důsledky

Důsledky poruch polykání mohou být velmi vážné, nepřibývání nebo úbytek na váze, dehydratace, časté záněty průdušek a plic, sepse.

Nejzávažnější komplikací je tzv. aspirace, kdy jídlo vstupuje do dýchacích cest. Tato porucha může velmi vážně ohrozit život pacienta. V tomto případě bývá dosti často nutné zajistit náhradní příjem potravy jinak než ústy.

Léčba a rehabilitace

Léčení a rehabilitace je vždy záležitostí týmové spolupráce více odborníků. Týká se otolaryngologů a foniatrů, neurologů, pediatrů, internistů a gastroenterologů, radiologů, nutričních specialistů, laktačních poradců, rehabilitačních lékařů, fyzioterapeutů a ergoterpeutů, zubních specialistů a dalších. Koordinátorem tohoto týmu by měl být zkušený klinický logoped, který na základě všech získaných odborných vyšetření zahájí terapii a rehabilitaci poruchy polykání.

PaedDr. Jaroslava Roubíčková