Patlavost (dyslalie)

DYSLÁLIE – VÝVOJOVÁ PORUCHA ARTIKULACE

ÚVOD

Odchylky ve vývoji artikulace jsou častým problémem nejen u dětí v předškolním a mladším školním věku, ale i u dospělé populace. Na počátku školní docházky má okolo 40 % dětí odchylky artikulace, charakterizované jako dyslalie.

V naší zemi přetrvává užívání tradičního pojmu dyslálie (patlavost) – nesprávná výslovnost určité hlásky (hlásek). V současnosti se však do popředí dostává, v souladu se zahraniční literaturou, rozdělení vývojových poruch řeči na artikulační a fonologické poruchy, dle dominující odchylky. Ty naznačují podstatu narušení i směr terapie.

Vývoj artikulace má svoji fyziologickou posloupnost a postupuje od nejjednoduššího ke složitému. Jako poslední se vyvíjí hlásky, které jsou nejobtížnější v realizaci (R, Ř) a ve fonologickém rozlišování (sykavky).

S dozráváním jednotlivých struktur CNS se schopnost artikulace v předškolním věku postupně zdokonaluje a upravuje. Proces vývoje artikulace je zároveň i procesem vývoje fonologického rozlišování zvuků hlásek a oba procesy postupují ve vývoji řeči společně.

 

Věk Rozvoj slovní zásoby Vývoj výslovnosti
do 1 roku Dítě rozumí jednoduchým pokynům a začíná opakovat jednoduchá slova, která slyší. M B P
A E I O U
D T N J
do 2,5 let Tvoří jednoduché věty, od 2 let se ptá "co je to", rozlišuje svou slovní zásobu. K G H CH V F
OU AU
do 3,5 let Mluví ve větách, začíná si osvojovat gramatickou stavbu vět, ptá se "proč", rozšiřuje dále slovní zásobu. Začíná se tvořit verbální (slovní) paměť. Zvládá
N D T L (i artikulačně)
Bě Pě Mě Vě
do 4,5 let Dokončuje se gramatická stavba vět, dítě již chápe děj a umí ho vyprávět. Ň Ď Ť
Vyvíjí se Č Š Ž
do 6,5 let Dítě chápe složité děje, má již velkou slovní zásobu, gramaticky zvládá jednoduchá souvětí. C S Z R Ř
kombinace ČŠŽ a CSZ

V případě, že se odchylky ve výslovnosti přehouply přes věkovou hranici a nebyly zvládnuty, je vhodné zpozornět. Může se jednat buď o samostatnou poruchu artikulace, nebo může být porucha také součástí klinického obrazu jiné hlubší řečové poruchy (vývojové dysfázie, vývojové dysartrie). Diferenciální diagnostiku může provádět pouze kvalifikovaný klinický logoped.

 

PŘÍČINY

Příčiny vzniku úzce souvisí s psychomotorickým vývojem dítěte, percepčními poruchami, poruchami vývoje a zráním nervové soustavy. Poměr zastoupení chlapců a dívek je 60:40.

 

PŘÍZNAKY

Hlásky mateřského jazyka si dítě osvojuje přirozeně napodobováním. Pokud ale dítě hlásku neumí vyslovit, obvykle ji vynechá nebo nahradí jinou, méně náročnou, hláskou. Nejčastěji se setkáváme s nesprávnou výslovností ostrých a tupých sykavek (c, s, z, č, š, ž).

 

Ostré sykavky: Při chybně tvořené hlásce S dochází k posunu jazyka mezi zuby, nebo za zadní stěnu horních řezáků. Někdy dochází k ochabnutí jazyka a vzduch uniká bočně. Podobně probíhá nesprávná výslovnost hlásky Z, případně dochází k vynechání její znělosti a tím dítě tvoří pouze hlásku S. Při hlásce C dochází často k paralalii, kdy je hláska C nahrazena hláskou S.

 

Tupé sykavky: U nesprávně tvořené hlásky Š se také mnohdy jazyk posunuje mezi zuby nebo za zadní stěnu horních řezáků, případně výdechový proud uniká po jedné nebo obou stranách jazyka. Občas ale dochází k přehlédnutí její nesprávné výslovnosti. Hláska Ž bývá také nejčastěji tvořena jako Š z důvodu vynechání její znělosti. Odchylka u hlásky Č je podobná jako u hlásky Š, případně dochází k paralalii hláskou Š, což je záměna fonologického charakteru.

 

Setkáváme se také s nesprávnou výslovností vibrant (R, Ř). Nesprávná výslovnost hlásky R často spočívá v rozkmitání čípku měkkého patra nebo okrajů měkkého patra. A nesprávná výslovnost hlásky Ř je nejčastěji tvořena v oblasti měkkého patra.

 

Můžeme se také setkat s nesprávnou výslovností hlásky L, která je ale méně častá. Nedochází při ní k dostatečnému zdvihu jazyka nebo je jazyk vkládám mezi zuby nebo na horní ret.

 

DŮSLEDKY

Nesprávná řečová tvorba hlásek se neodráží jen v samotné mluvě, ale může se projevit i při plnění povinné školní docházky. Děti mohou kvůli nesprávnému fonematickému rozlišování zaměňovat dané hlásky i při psaném projevu. Občas dochází i k pocitům méněcennosti, agresi či vyhýbavému chování, kdy se dítě snaží vyhnout komunikaci.

 

LÉČBA A REHABILITACE

Terapie by měla být navržena individuálně tak, aby respektovala specifika řeči dítěte v daném období vývoje. Klinický logoped stanoví diagnózu a prognózu na základě vyšetření a pokud to klinický stav vyžaduje, odešle osobu k dalším ambulantním specialistům (stomatolog, ortodont, foniatr, ORL lékař, neurolog, klinický psycholog atd.)

 

Etapy procesu úpravy artikulace jsou:

  1. Vyvodit intaktní hlásku.
  2. Podpořit sluchové vnímání rozdílu mezi novou, správně tvořenou hláskou a chybnou.
  3. Zapojit hlásku do cvičení: od nejjednodušších úkolů – samostatné hlásky, slabiky, slova s danou hláskou na začátku / na konci / uprostřed, až po větné konstrukce.
  4. Cílem je autoregulace mluvního projevu – tj. být schopen sluchem rozlišit odchylku vlastní artikulace hlásky a opravit ji.

 

Od počátku vyvozování artikulačního vzoru hlásky se doporučuje cvičit doma 10–15 minut několikrát denně. Klíčová je v tomto procesu především motivace a také vytrvalost.