Sluchová vada u dospělých

Osoby se sluchovým postižením v dospělém věku představují v populaci nemalé zastoupení. Statistiky udávají 1 % - 1,5 %. Dospělí se sluchovým postižením jsou z hlediska kvality přijímaného a zpracovaného zvuku buď neslyšící (velmi těžká sluchová postižení) nebo nedoslýchaví (lehké, střední, středně těžké a těžké postižení), ale patří sem i osoby s tinnitem (s ušním šelestem "šelestáři"), tj. subjektivními sluchovými vjemy (pískání, šumění, tepání, zvonění, hučení), které vzniká ve vnitřním prostředí sluchového orgánu nebo jiného systému a které osoby z okolí neslyší.

Obtíže v komunikaci, které následně vznikají, jsou závislé na několika zásadních ukazatelích:

  • typ, druh a stupeň sluchové vady (trvalý stav) či poruchy (přechodný stav)
  • doba, v níž došlo k porušení sluchu (z hlediska řečového vývoje - před dokončením řečového vývoje tj., prelingválně nebo po ukončeném vývoji řeči, tj. postlingválně)
  • věk, kdy došlo k porušení sluchu
  • úroveň jazykové kompetence, tj. schopnosti a zkušenosti v oblasti jazyka a řeči (např. kvalita vrozených funkcí pro pochopení výstavby jazyka, zkušenost s vnímáním zvuků, schopnost odvozování pomocí kontextu, paměťové schopnosti, schopnost empatie, schopnost zpracování a vnímání jazykových symbolů, vnímání neslovních projevů při řeči - rozumění mimice, gestikulaci, schopnost odezírání, schopnost přenášet sdělení v různých komunikačních formách - mluveným, psaným nebo znakovým jazykem, popř. jinými symboly, aj)
  • psychosociální úroveň osobnosti ( zralost a způsob vyrovnání se se sluchovým postižením, schopnost sebereflexe)
  • kvalita, intenzita a včasnost foniatrické péče v oblasti sluchu, hlasu (vč. přijetí technické podpory pro kompenzaci sluchové vady/ poruchy FMsystémy (např .Edu- link) nebo sluchadly vhodného typu, popř. KI- kochleárním implantátem, kostními sluchadly BAHA)
  • kvalita, intenzita a včasnost logopedické péče v oblasti jazyka a řeči .Ta se odvíjí podle volby řešení příjmu informací (převážně auditivně - sluchově) orální cestou (tj. mluvenou řečí), (převážně vizuálně -zrakově) - cestou znakového jazyka či využitím jiného alternativního, augmentativního (podpůrného) komunikačního systému.

K preventivní práci logopedie v oblasti sluchových poruch (např. seznámení se zvláštnostmi komunikace a psychosociálními jevy u sluchového postižení) patří také spolupráce s příslušníky rodiny a dalšími komunikačními partnery (MŠ, ZŠ, SŠ, VŠ, pracoviště, atd.)

Zásady komunikace se sluchově postiženými

  • Nemluvte otočeni zády - většina lidí - i slyšících - si pomáhá odezíráním ze rtů. Dodržujte zrakový kontakt.
  • Dbejte na správné osvětlení (obličej mluvčího by neměl být ve stínu, nestát zády k oknu).
  • Dodržujte vhodnou vzdálenost.
  • Hlídejte hlučnost pozadí v prostředí (pokud možno vypněte další zvukové zdroje - rádio apod.). Obtížná situace je i při hovoru několika lidí najednou.
  • Oslovení sluchově postiženého spojte s lehkým dotekem na rameno nebo paži.
  • Mluvte plynule, dodržujte volné tempo řeči, přirozeně zřetelně vyslovujte, nekřičte.
  • Nezakrývejte si ústa rukou nebo jiným předmětem (problém dělají i vousy).
  • Ujistěte se, zda Vám sluchově postižený rozuměl.

Dospělé osoby se sluchovým postižením mají možnost setkávat se na internetových stránkách, ale i sdruženích a organizacích:

PaedDr.et Bc.Eva Stryková