Moderní technologie – ano či ne?

Moderní technologie – ano či ne?

V této době velmi často pokládaná otázka. Toho, kdo je zapřísáhlým odpůrcem, vnímáme jako zpátečnického, konzervativního. Ti, kteří plně využívají PC, tablety, iPady a další podobná zařízení, mají zase tendence přeceňovat možnosti těchto technologií při stimulaci rozvoje dítěte. Podobně jako u mnoha jiných situací, můžeme říci, že správnou je zlatá střední cesta a zdravý rozum.


V moderní době existuje mnoho kvalitních programů určených pro rozvoj různých schopností a dovedností, ale i programů vytvořených pro cílenou terapeutickou práci. Cílem tohoto článku není popisovat a hodnotit jednotlivé programy. Také se nebudeme zabývat programy a jejich užitím v práci s lidmi s afázií, neurodegenerativním onemocněním, dysfagií, hlasovými poruchami atd. Jde spíše o úvahu do jaké míry používat edukativně-terapeutické programy při výchovně-vdělávacím procesu či terapeuticko-léčebné práci s dětmi předškolního věku s narušenou komunikační schopností. Dítě předškolního věku se učí především napodobováním a pozorováním. Pro svůj zdravý rozvoj potřebuje zažít svět skrze pohyb, dotek, smysly, hru, komunikaci. To jsou hlavní "nástroje" vedoucí k plnohodnotnému vývoji dítěte předškolního věku. Pokud se tyto základní potřeby nasytí, je dítě připraveno pro následný zdravý vývoj. V dnešní době můžeme vnímat tlak na rozvoj intelektu dítěte, hodnocení jeho znalostí. Na důležitost pohybu – zejména rovnováhy, hry, smyslů a komunikace - se ve velké míře zapomíná.  V textu se tedy budeme zabývat výhodami a nevýhodami užití moderních technologií při práci s dětmi předškolního věku, přínosem či negativy, které s jejich užitím souvisejí.

Výhody softwarových technologií jsou:

  • snadná dostupnost
  • vysoká míra přitažlivosti
  • jednoduchost ovládání
  • cílená stimulace jednotlivých schopností a dovedností
  • snadná motivace dítěte

Mezi nevýhody můžeme zařadit:

  • těžká definovatelnost míry užívání                                                                                                                                                
  • možné ulpívání až závislost dětí na moderních technologiích
  • zvýšená zátěž pro oči
  • zvýšená stimulace occipitálního laloku
  • snížení schopnosti zpracování zvukových informací bez vizuální opory
  • fixování chybné postury – zejména výrazné patologické zatěžování krční páteře
  • stimulace schématického chování bez jakékoliv míry kritického myšlení

Děti, které jsou ve velké míře konzumenty televize, uživateli počítačů, tabletů, iPadů apod. mají často sníženou koncentraci pozornosti, sníženou schopnost abstraktního myšlení a krátkodobé paměti a bývají více emočně a sociálně rozladěné. Při samotném hraní her na tabletech/i-podech/PC nedochází k plnohodnotné integraci zažitého tak, aby došlo k nabytí nové zkušenosti, kterou následně mohou aplikovat v běžném životě. Jde vlastně o učení se zjednodušených vzorců chování, které se obtížně aplikují v běžné mezilidské komunikaci. O výše uvedených nevýhodách již psalo mnoho odborníků – klinických psychologů a dětských neurologů.

Z hlediska klinické logopedie je asi nejzásadnějším problémem oslabení fatických funkcí a  oslabení fonologického uvědomování. Děti v zajetí technologií nejsou schopny kvalitně zpracovat sluchové informace, nejsou schopny převyprávět příběh, pokud nemají zrakovou oporu. Oslabuje se tak nejen jazykový cit, ale i nabytí slovní zásoby, adekvátní užití slov dle situace. Snižuje se schopnost sluchové diferenciace a krátkodobé sluchové verbální paměti. Mohli bychom říci, že dochází sekundárně k oslabení dílčích schopností. V současné době tak nastává situace, že děti, které extrémně často tráví svůj volný čas u televize, tabletů, počítačů apod., mohou dostat některou z diagnóz, která jim v podstatě nenáleží.

Pokud použijeme moderní technologie při terapeuticko-léčebném a výchovně-vzdělávacím procesu, je důležité uvědomit si:

  • Proč technologie používáme?
  • Co je našim cílem?
  • Jaké schopnosti a dovednosti stimulujeme?
  • Které programy jsou vhodné?
  • V jakých situacích moderní technologie použijeme?
  • Jaká nastavíme pravidla?
  • Jakými prostředky a metodami vyvážíme práci s technologiemi tak, aby došlo k celostnímu rozvoji předškolního dítěte?
  • Jak vysoká je efektivita užití technologií oproti nácviku daného problému s hmatatelnými pomůckami?
  • Jaké chování dítěte užití technologií vyvolalo?
  • Jaký terapeutický/výchovně-vzdělávací efekt to přineslo?
  • Jaký časový interval použití moderní technologie je vhodný při práci s dětmi?
  • Atd.

Jestliže jsme si vědomi těchto otázek a do jisté míry známe i odpovědi, pak je užití technického prostředku vhodné. Existuje mnoho programů a aplikací, které jsou velmi dobře vymyšleny a není na škodu je částečně zapojit i při práci s dětmi. Ať jde o nácvik sluchové percepce, zrakové percepce, paměti, slovní zásoby a ostatních předškolních dovedností. Výborné jsou i programy s piktogramy, které se ve velké míře využívají při práci s nemluvícími děmi.
Přesto všechno, žádná technologie nemůže nahradit vzájemnou mezilidskou komunikaci, kontakt s rodiči, přáteli, vrstevníky. Nelze v předškolním věku nahradit neskutečný potenciál hry, ať rolové, situační, stolní, nelze nahradit zkušenosti nabyté tzv. na vlastní kůži skrze všechny smysly. Hra a vývoj smyslového vnímání je pro děti přeškolního věku zásadní. Předškolní děti, které mají nebo nemají jakkoliv narušenou komunikační schopnost, potřebují zejména celostní zažití světa – tělem, smysly, komunikací, setkáváním, sdílením, zkušenostmi. A to platí i u dětí s PAS, u nichž se často využívají moderní technologie. Neměly by však mít v terapii dominantní postavení, jelikož i u klientů s PAS jde především o posílení funkční komunikace a posílení pragmatické roviny, i u těchto dětí je nejvhodnějším prostředkem pro stimulaci kvalitní komunikace a vzájemný mezilidský kontakt.

Moderní technologie jsou krásná věc, ale nejsou všemocné. Je to moderní prostředek, který je již každodenní součástí našeho života. A tak bychom je měli vnímat. Můžou nám pomáhat, ale nemohou nahradit nenahraditelné. Musíme být ostražití, abychom nesklouzli k opovrhování funkčních postupů, které se zdají být nemoderními. Moderní technologie, které nás denodenně obklopují, vedou lidstvo ke ztrátě zodpovědnosti za sebe samé, i za rodinu. To může být do budoucna velmi potencionálně nebezpečné. Již v současné době se tato skutečnost do jisté míry odráží ve výchově dětí. Jednou z nejčastějších vět rodičů je: "Nemám čas!", a pak snadno dochází k fixaci dětí na moderní technologie. Druhá častá věta: "Máme na to speciální program." Rodiče mají pocit, že se děti díky "edukativním programům" učí, získávají veškeré potřebné informace, ale v podstatě jen klesá míra zodpovědnosti rodiče vůči dítěti. Dítě předškolního věku nezíská důležité zkušenosti, které jsou potřebné pro kognitivní, sociální a emocionální zrání. Hraním počítačových her se děti učí něčemu novému minimálně, pokud se tak neděje v přítomnosti dospělého, který dítěti dopřeje dostatečnou integraci nových znalostí a zkušeností. Zvýšená "konzumace her" bez rodičů s následnou reflexí a zpracováním hraného vede  především k sociální izolaci dítěte.

Zjednodušený závěr by mohl znít takto – moderní technologie při odborné práci s dětmi předškolního věku ano, ale:

  • vždy s dospělým, který zajistí dostatečnou integraci nových zkušeností, znalostí
  • jasně stanovit interval užití
  • výběr hry by měl zajistit dosplělý člověk
  • vnímat technologie jako pomůcku/doplněk, ne hlavní zdroj stimulace pro dítě
  • v případě možnosti spíše preferovat počítač s myší, kdy dochází k nácviku koordinace oko/ruka
  • využít technologie jako motivační, ne komunikační nástroj
Mgr. et Mgr. Barbora Richtrová

20. 12. 2016

Zpět