Breptavost

BREPTAVOST/TUMULTUS SERMONIS

 

ÚVOD

Breptavost (tumultus sermonis) spadá společně s koktavostí (balbuties) mezi poruchy plynulosti řeči. Avšak na rozdíl od koktavosti, jí až do minulého století nebylo věnováno příliš pozornosti. To se odráží i v její terminologii, etiologii a klinickém obraze, které nejsou stále zcela ujasněné.

Výskyt breptavosti se uvádí okolo 2,3 % dětí i dospělých s tím, že její začátek zaznamenáváme až okolo 7. roku dítěte, což je později než u koktavosti. Je však možné, že se toto narušení komunikační schopnosti vyskytlo u dítěte i dříve, avšak typické projevy byly zachyceny až nástupem do povinné školní docházky.

 

PŘÍČINY

Etiologie se v dnešní době opírá o tyto modely:

  • Teorie integrity CNS, která předpokládá obtíže v bazálních gangliích a také souvislost s poruchami učení a pozornosti;
  • Modely schopnosti kognitivního zpracování projevující se v narušení pozornosti, hybnosti mluvních orgánů, narušení řečového zpracování a jejich kombinace;
  • Genetický model předpokládá vyšší pravděpodobnost breptavosti u mužů v poměru 4:1.

 

PŘÍZNAKY

Breptavost je porucha, která se odráží ve schopnosti člověka sdělit ostatním informaci. Jejím příznakem je odchylka v tempu řeči, které je výrazně zvýšené. Slyšitelné to je především u dlouhých slov a vět. Nadměrně se objevují atypické neplynulosti. Prozodické faktory jako je melodie, intonace a přízvuk jsou narušené a vyskytuje se i porucha artikulace, zejména u víceslabičných slov. Problém má také s udržením dějové linie a s nasloucháním druhému. Setkáváme se i s ADHD a specifickými poruchami učení. Na rozdíl od koktavosti si ji člověk sám většinou neuvědomuje a musí ho na ni upozornit okolí, které má mnohdy problém s porozuměním jeho výpovědi.

 

DŮSLEDKY

Osoby s brebtavostí jsou často konfrontování s tím, že jim ostatní nerozumí a oni často neví, čím to je. Jejich komunikační partneři mnohdy při jejich zrychleném mluvním projevu ztrácí pozornost a tím pádem často nepochopí výklad, což si osoby s brebtavostí často vztahují na sebe.  Okolí je vnímá jako nejisté a stydlivé.

Čím je osoba s brebtavostí starší, tím dochází k prohloubení poruchy, což se projevuje v jejím klinickém obraze. Tito jedinci pociťují znevýhodnění ve škole, v pracovním uplatnění, sekundárně snížené sebehodnocení.

 

LÉČBA A TERAPIE

Při diagnostice je velmi důležité rozlišit breptavost od koktavosti a tachyfemie (narušena je pouze rychlost), případně potvrdit její výskyt v kombinaci s koktavostí. Také je třeba odlišit brebtavost (zrychlené tempo řeči) od získané neurogenní dysartrie u dospělých (která se může mimo jiné taktéž projevit narušeným tempem řeči).

 

Diagnostika breptavosti je postavena na anamnestickém rozhovoru a vyhodnocení jazykových dovedností pomocí analýzy řeči, čtení a rozboru textu, pozornosti a motorických schopnostech.

Terapií je v dnešní době několik a zaměřují se na zlepšení jazykových schopností, tempa a artikulace, pozornost, uvědomování si vlastní řeči a pracují také s emocemi. Jejich cílem je zlepšení plynulosti projevu a díky tomu i lepší srozumitelnosti.

Do terapie je vhodné také zapojit rodinu a přátele.

Pokud se breptavost vyskytuje v kombinaci s koktavostí je u dětí vhodné začít s terapií koktavosti, a naopak u dospělých s terapií breptavosti. Pokud se breptavost zachytí včas a diagnostika s terapií je provedena správně, je její prognóza velmi příznivá.