Sluchová vada u dětí

ÚVOD

Odhady výskytu trvalé ztráty sluchu v dětství se značně liší v závislosti na používané definici poruchy sluchu. Oboustranná těžká ztráta sluchu postihuje přibližně 1-2 z 1000 narozených dětí bez ohledu na pohlaví dítěte. Sluchovou vadu lze u dětí díky současným vyšetřovacím metodám odhalit a prokázat již ve velmi raném věku. Díky screeningu sluchu novorozenců, který je realizován prakticky ve všech porodnicích  ČR prostřednictvím měření otoakustických emisí, je mnohdy surdopedická a logopedická péče u těchto dětí zahájena přibližně již od 6. měsíce věku.

Jedna z nejčastěji užívaných klasifikací určujících stupeň sluchového postižení dle intenzity slyšeného považuje normální stav sluchu v oblasti ztráty 0 – 20dB. V případě, že člověk má potíže rozumět v hlučnějším prostředí, může mít lehkou nedoslýchavost v rozsahu ztráty 20 – 40dB. Obtíže s kvalitním poslechem běžné mluvené řeči mají lidé se středně těžkou nedoslýchavostí v oblasti ztráty 40 – 60dB, významnější potíže s porozuměním řeči a slyšením jako takovým pak vykazují jedinci s těžkou nedoslýchavostí v rozsahu ztráty 60 – 80dB. Na skutečně silné zvuky pak obvykle nereagují velmi těžce nedoslýchaví jedinci, jejichž ztráta sluchu se pohybuje v oblasti 80 – 90dB. Práh sluchu neslyšícího člověka je obvykle naměřen kolem ztráty 90dB a více.

Sluchová porucha se může projevit kdykoliv v průběhu raného či předškolního věku. Nejčastějším důvodem bývá opakovaný zánět středouší, jak sekretorický, tak i různé typy chronic­kých zánětů a jejich komplikací. Tyto záněty mohou způsobit zhoršení v oblasti sluchového vnímání v podobě převodní nedoslýchavosti. Naštěstí se mnohdy jedná o dočasnou záležitost, která po přeléčení odezní.

 

PŘÍČINY

Důvodem vzniku sluchového postižení v dětství bývá nejčastěji:

  • opakovaný  zánět středouší (viz výše),
  • genetické předpoklady - např. mutace genu pro connexin 26,
  • počáteční manifestace syndromové vady – tyto v sobě zahrnují kromě sluchového postižení také další zdravotní obtíže různého charakteru, ať už se jedná o přidružené zrakové, mentální či tělesné postižení, stejně tak poškození činnosti štítné žlázy či ledvin,
  • počáteční manifestace neurologického onemocnění - může se jednat o důsledky spojené s proděláním cytomegalovirové infekce, která kromě vady sluchu zapříčiní i jiné obtíže,
  • předčasně narozené dítě,
  • zánětlivé onemocnění - meningitida, encefalitida a další,
  • léčba léky s ototoxickým účinkem.

 

PŘÍZNAKY

Rozdíl mezi dítětem se sluchovým postižením a dítětem slyšícím je v prvním roce života téměř nepostřehnutelný. Sluchová vada není vidět a její projevy nemusí být patrné, protože i neslyšící dítě pláče a hlasově se projevuje mnohdy velmi silně.

U řady dětí se ovšem projevují potíže se sluchovým vnímáním zcela zřetelně. Dítě nereaguje na žádné zvuky, hlasově se neprojevuje, řeč se nerozvíjí ani na úrovni napodobivého žvatlání a dítě nereaguje na běžné výzvy a řečové instrukce.

Za kritické momenty ve vývoji dítěte, které vedou k podezření na poruchu sluchu, považujeme ty, kdy dítě v novorozeneckém či kojeneckém období nereaguje úlekem, pohybem nebo pláčem na neočekávané hlasité zvuky. Obvykle se takto malé dítě probudí, když je kolem něj zvuk. Stejně tak můžeme pozorovat, že napodobuje zvuky v okolí a otáčí se jejich směrem. Pokud dítě v období od 6. – 12. měsíce věku neukáže na známou osobu či věc, nežvatlá, nebo naopak se žvatláním ustává, měli by rodiče být  na pozoru. Zejména pak v období kolem 1. roku věku, kdy by dítě mělo bezpečně reagovat na výzvy typu „udělej pa“ nebo „paci paci“, aniž bychom mu daný pohyb nebo gesto předvedli. Dítě by do dvou let věku mělo napodobovat mluvenou řeč a užívat jednoduché pojmenování pro známé osoby a věci, které jej obklopují. Pokud se dítě neobrací ve směru hlasu na zavolání a nevěnuje pozornost zvukům z okolí, pravděpodobně nezačne ani s vlastním napodobováním. Dále je nutné sledovat, zdali dítě nemá potíže rozumět při sledování televize, či s poslechem reprodukované hudby apod.

 

DŮSLEDKY

Vrozená nebo v prelingválním období získaná těžká sluchová vada, která není u dítěte včas odhalena a adekvátním způsobem kompenzována, mnohdy velmi negativně ovlivní celkový vývoj dítěte a může mít vliv i na komunikaci v rodině.

Dopad, jaký má hluchota na komunikaci a život člověka, se často označuje za hlavní příčinu emočních poruch a odlišností v chování neslyšících. Dochází k nim zejména tehdy, když je dítě opakovaně frustrováno, protože komunikaci s osobami pro něj nejbližšími a důležitými neprožívá jako uspokojivou. Dítě se může cítit izolováno, nerozumí tomu, co se kolem něj odehrává, při komunikaci s ostatními nemusí reagovat adekvátně a jedná-li se o těžkou ztrátu sluchu, může nastat situace, že při verbálním projevu okolí dítěti nerozumí.

Řeč dítěte s těžkou sluchovou vadou může být významně narušena, objevuje se kolísání hlasu, nesprávná výslovnost hlásek, špatné porozumění obsahu pojmů apod. Vše je důsledkem omezeného sluchového vnímání a prakticky nulové akustické kontroly. Odlišná situace pochopitelně nastane, podaří-li se zajistit včasnou kompenzaci pomocí sluchadel nebo kochleárního implantátu.

Narodí-li se neslyšící dítě slyšícím rodičům, což je nejčastější varianta, ti si zpočátku nemusí uvědomovat, že budou-li na své dítě pouze mluvit, nemusí je ono vůbec slyšet. U slyšícího dítěte je situace přirozeně daleko jednodušší, pomocí sluchu je mu zajištěn nepřetržitý kontakt s okolím, a to díky tomu, že slyší, přijímá a „nasává“ všechny druhy informací. Tato činnost je označována jako náhodné nebo bezděčné učení a u dětí se sluchovou vadou je toto učení značně limitováno.

 

LÉČBA A REHABILITACE

Obdobně jako u řady jiných diagnóz v oblasti narušené komunikační schopnosti by klinicko-logopedická péče měla být u dítěte se sluchovou vadou zabezpečena ihned po vyslovení diagnózy a pochopitelně je s ohledem na věk dítěte věnován zásadní prostor pro práci s jeho rodiči.

V případě potvrzení sluchové vady u dítěte jsou zvažovány adekvátní postupy péče. Za nejdůležitější je považováno zajištění akustického přístupu ke srozumitelné řeči prostřednictvím sluchové protetiky, tedy pomocí sluchadel nebo kochleárních implantátů. To má pro vývoj sluchových center mozku a rozvoj komunikačních schopností dítěte zcela zásadní význam. Celodenní užívání kompenzačních pomůcek je předpokladem k tomu, že dítě bude mít dostatek příležitostí seznámit se s různými poslechovými situacemi a využít tak zvukových stop uložených v mozku v raném věku, tedy v období senzitivní vývojové periody. Sluchové vnímání dítěte prochází různými fázemi vývoje od uvědomění si přítomnosti a rozlišování obecných zvuků, přes identifikaci zvuků a mluvené řeči, až po její úplné porozumění.

Za určitých okolností však ani sluchadla či kochleární implantáty neumožní pohodlný poslech a jejich dětští uživatelé čelí překážkám v porozumění, které jsou zapříčiněny špatným poměrem signálu řeči k okolnímu šumu. V takovém případě se nabízí prostor pro využití bezdrátové technologie, tedy vzdálených mikrofonů (více na https://hovoryozdravi.cz/sluchova-vada-u-deti/zkusenosti/bezdratove-technologie/co-jsou-bezdratove-technologie/).

Vzhledem k výše uvedenému je třeba si uvědomit, že odhadnout benefit z kompenzačních pomůcek a jejich dopad na rozvoj komunikačních schopností lze dopředu jen velmi těžko. Dítě se sluchovým postižením je tedy nutné podpořit i za využití vizuálně motorických systémů komunikace, protože ty jsou dětem se sluchovou vadou nejlépe smyslově přístupné. Optimální by tedy bylo, kdyby pečující osoby a rodinní příslušníci měli dostatek příležitostí seznámit se s českým znakovým jazykem. To je možné za využití dostupných aplikací, např. Znakujte s Tamtamem (https://www.tamtam.cz/navod-k-aplikaci-znakujte-s-tamtamem/ ), nebo v kurzech, které jsou organizovány neziskovými organizacemi či školami pro sluchově postižené. Využití gest a znaků znakového jazyka v rané fázi vývoje u dětí se sluchovou vadou jednoznačně nemá negativní vliv na jejich rozvoj verbální komunikace. Ba naopak to může velmi pozitivně přispět k rozvoji pojmové zásoby dítěte a plnohodnotně nastavit funkční komunikaci v rodině.

Úspěšnost rehabilitační péče závisí na mnoha faktorech. Těmi jsou např. období vzniku a délka trvání sluchové vady, příp. i její stupeň; věk dítěte, kdy obdrželo příslušnou kompenzační pomůcku; jeho osobnostní předpoklady (kognitivní schopnosti, nadání pro řeč a jazyk); přítomnost přidruženého postižení apod.

Klíčovou úlohu pochopitelně sehrává rodina dítěte, její míra zapojení a motivace aktivně přistoupit k vybudování funkční komunikace. Do hry pak vstupuje i výběr vhodného školského zařízení, ať už máme na mysli školu hlavního vzdělávacího proudu, nebo školu zaměřenou na vzdělávání dětí, žáků a studentů se sluchovým postižením.

Péče o jedince se sluchovou vadou si bezesporu žádá komplexní přístup. Součástí interdisciplinárního týmu, který se podílí na péči o dítě, je foniatr, klinický inženýr, akustik/protetik, klinický logoped, poradce rané péče, speciální pedagog/surdoped a další.