Sluchová vada u dospělých

ÚVOD

Sluchovou poruchou v širším slova smyslu nazýváme každé snížení sluchové ostrosti nebo změnu kvality sluchového vjemu, která vybočuje z mezí normálního sluchu. Jak již bylo popsáno v části zabývající se sluchovou vadou u dětí,  při audiometrickém hodnocení se sluch považuje za normální, pokud na žádné frekvenci není sluchová ztráta větší než 20 dB. Se snižujícím se prahem sluchu se pak objevují potíže se sluchovým vnímáním odpovídající danému stupni nedoslýchavosti.

Příčin, které způsobují omezení sluchového vnímání, je celá řada. Kromě genetické predispozice pro vznik sluchové vady, hraje jednu z největších rolí přibývající věk člověka. Nejohroženější skupinou, u které se vyskytují projevy nedoslýchavosti, jsou senioři. Dalším rizikovým faktorem sluchové poruchy u dospělých se jeví hluk, neboť má negativní vliv na citlivý sluchový orgán.

V případě vzniku sluchové vady u dospělého člověka můžeme počítat s tím, že již pravděpodobně měl určitou zkušenost se slyšením a doposud komunikoval mluvenou řečí. Omezení sluchových funkcí se dotýká především dvou oblastí: komunikace s okolím a orientace v akustickém prostředí. Tomu je v rámci logopedické intervence věnována maximální pozornost.

 

PŘÍČINY

Důvodem vzniku sluchového postižení v dospělosti bývají nejčastěji:

• genetické předpoklady,
• syndromové vady,
• stařecká nedoslýchavost,
• neurologická onemocnění ,
• zánětlivé onemocnění - meningitida, encefalitida a další,
• léčba léky s ototoxickým účinkem.

Objevit se ovšem mohou i náhlé ztráty sluchu, jejichž příčina není zcela objasněna. Pravděpodobně se jedná o působení heterogenních činitelů (virové infekce nebo imunologické poruchy).  Sluch může být významně poškozen jako důsledek onkologické léčby, úrazu, či akutraumatu. Jednou z ohrožených skupin osob jsou také lidé s ušním šelestem. Stejně tak se může sluchová vada objevit jako důsledek dlouhodobého působení hluku na pracovišti.

 

PŘÍZNAKY

Ztráta sluchu u dospělého vykazuje následující rysy:

• Jedinec slyší a reaguje jen na hlasitou řeč, nerozumí šeptané řeči, pokud nevidí na mluvčího.
• Člověk má problém porozumět jedné osobě, jestliže hovoří více lidí najednou.
• Řeč je vnímána jako nejasná a nesrozumitelná. Velké problémy se vyskytují při porozumění mluveného projevu v místnosti se špatnou akustikou, při ztížených podmínkách jako je hlučné prostředí, ulice, komunikace přes sklo, apod.
• Hlasitost rádia či televize je nastavena hlasitěji, než je obvyklé.
• Člověk může být svým okolím napomínán, že hovoří příliš hlasitě.
• Mohou se projevit potíže při telefonování, kdy dotyčný velmi často přeslechne, co druhý účastník hovoru sděluje.

 

DŮSLEDKY

Dopad sluchového postižení na život dospělého člověka se bude u každého z nich značně lišit. Dojde-li k náhlé ztrátě sluchu, jedinec může pocítit velkou beznaděj a ztrátu kontroly nad svým dosavadním životem.

Vedle toho, je-li snížení sluchu tak malého stupně, že ji nositel nepozoruje, jde o latentní poruchu sluchu, což může být případ stařecké nedoslýchavosti. Její záludnost spočívá zejména v tom, že ztráta sluchu přichází pomalu, plíživě, i několik let. Na vědomí je brána teprve v době, kdy při komunikaci a interakci nastávají velké těžkosti. V této fázi již ovšem nelze očekávat, že adaptace na kompenzační pomůcky bude bezproblémová a samotná sluchadla budou plnohodnotně kompenzovat ztrátu sluchu.

Zhoršení, nebo ztráta sluchu může výrazně ovlivnit psychiku člověka. V důsledku komunikační bariéry a frustrace z opakovaného neúspěchu při komunikaci se může stát, že se lidé s tímto handicapem začnou cíleně vyhýbat jakékoliv interakci se svým okolím a uzavírají se do sebe. Ruku v ruce s tímto hrozí  sociální izolace, ztráta dosavadního okruhu přátel, ohrožení profesního zařazení apod.

 

LÉČBA A REHABILITACE

Stejně jako u dětí by  měl být bezprostředně po stanovení diagnózy navržen další postup, tedy korekce sluchové vady prostřednictvím sluchadel nebo kochleárního implantátu. Potřeby uživatelů obou kompenzačních pomůcek se budou lišit s ohledem na způsob zpracování akustických vjemů, stejně tak předchozí zkušenosti v oblasti sluchového vnímání. Oproti dětem lze u dospělých očekávat větší míru aktivní spolupráce a poskytnutí zpětné vazby, což může významně přispět nejen ke kvalitnímu nastavení příslušné kompenzační pomůcky, ale i efektivnosti logopedické intervence.

Osobám s postižením sluchu je doporučen sluchový trénink na rozvíjení sluchové diferenciace a nácvik porozumění akustickým signálům v komplexních zvukových situacích. Naslouchat, slyšet a rozumět zvukovým signálům je možné jen na základě kognitivních schopností, které umožňují člověku přiřadit pojmy k příslušným myšlenkovým obsahům. Vše je tedy součástí intenzivní logopedické péče a sluchového tréninku, který by měl probíhat i v domácím prostředí. Pozornost je rovněž věnována rozvoji zrakového vnímání a nácviku odezírání. V případě, že nelze využít zbytků sluchu a opřít se o akustické vnímání, je třeba hledat alternativní způsoby komunikace, příp. využít vizuálně motorických systémů komunikace v podobě prstové abecedy či českého znakového jazyka. U řady těžce nedoslýchavých nebo ohluchlých osob se osvědčilo využití sociálních služeb v podobě simultánního přepisu mluveného slova, nebo tlumočení.

Péče o dospělého člověka se sluchovou vadou si, podobně jako u dítěte, žádá komplexní přístup. Kromě  výše jmenovaného foniatra, klinického inženýra, akustika/protetika a klinického logopeda, vstupuje do interakce s dospělým člověkem se sluchovým postižením i psycholog nebo sociální pracovník.