O vývoji řeči

VÝVOJ ŘEČI

 

VÝVOJOVÉ MEZNÍKY

 

Obvyklé komunikační projevy dítěte v průběhu tří měsíců věku:

• dívá se na rodiče/ostatní v blízkém optickém poli,
• v poloze na zádech sleduje ozvučený míček pohybující se od strany do středu těla, nebo umístěný dvacet cm před ním a pohybující se směrem k tělu,
• ztichne v reakci na zvuk (obzvláště na klidnou řeč),
• směje se či brouká, pokud se na něj někdo směje či mluví,

•  pláče jinak, když je hladové, unavené, či když ho něco bolí.

 

Obvyklé projevy od tří do šesti měsíců věku:

• fixuje pohled na obličej druhé osoby, sleduje pohyby dospělého do vzdálenosti asi šedesát cm,
• sleduje předměty ve vzdálenosti do dvaceti pěti cm po dobu jedné až dvou sekund,
• v sedu na klíně sleduje ozvučený míček pohybující se horizontálně i vertikálně (v úrovni od prsou po obočí),
• uchopí chrastítko, jež je mu vloženo do ruky, pohybuje s ním k obličeji, ale ojediněle je zaměří zrakem,
• reaguje na své jméno pohledem ve směru přicházejícího hlasu,
• lokalizuje zvuk (otáčí se za zvukem/osobou),

• brouká, směje se.

 

Obvyklé projevy od šesti do devíti měsíců věku:

• pozoruje dospělého v celém prostoru pokoje,
• za zrakovým podnětem otáčí hlavu do všech stran,
• soustředí pohled na předmět, který ho zajímá,

• imituje vokalizaci,
• užívá si sociální interakci při hrách jako „bubu - kuk“,
• vokalizuje rozdílně při různém emočním naladění,
• rozpoznává známé osoby,
• imituje známé zvuky a činnosti,
• reduplikačně žvatlá („bababa“, „mamama“),
• hraje si s variacemi v intonaci,
• vydává množství zvuků, které znějí podobně jako slova,
• pláče, když rodiče opouštějí místnost (devět měsíců věku),
• reaguje konzistentně na měkkou, jemnou, příjemnou řeč a zvuky prostředí,

• snaží se saháním a ukazováním žádat o objekty.

 

Obvyklé projevy od devíti do dvanácti měsíců věku:

• dívá se na předměty, které spadly z jídelní židličky či kočárku,
• pozoruje několik minut aktivitu ostatních ve vzdálenosti až pěti metrů,
• sleduje velice malé předměty do tří metrů kolem sebe,

• snaží se získat si pozornost dospělého vokalizací, kašlem,
• kroutí hlavou s významem „ne“, odtlačuje rukama předměty, které se mu nelíbí,
• mává „pápá“,
• srozumitelně vyjadřuje své potřeby, usměrňuje chování ostatních (ukazuje předměty, dává předměty dospělému, poplácává, tahá, tlačí dospělého tam, kam potřebuje, ukazuje na objekt zájmu),
• dívá se na opakovaně na žádaný předmět a zpět na dospělého, pokud touží po předmětu,
• imituje nové zvuky, činnosti,

• konzistentně reduplikačně žvatlá, vokalizuje první „protoslova“, která znějí jako skutečná slova.

 

Obvyklé projevy dětí od dvanácti do osmnácti měsíců věku:

• začíná používat jednoslovné výpovědi,
• žádá o objekty ukazováním, vokalizací, zvuky podobnými slovům, tzv. „protoslovy“,
• pozornost získává: vokálně, fyzicky, možná i slovem (např. máma, mami),
• ví, že rodiče mu mohou pomoci a žádá jejich pomoc (jako např. aktivovat hračku),
• používá rituální slova jako „čau, pá, díky, prosím“,
• protest vyjadřuje slovem „ne“ kroucením hlavou, odběhnutím pryč, odtlačováním předmětů,
• komentování: ukazuje na předměty, vokalizuje či používá „protoslova“,

• sociální interakce: oční kontakt, vokální odpověď, opakování slova.

 

Obvyklé projevy dítěte v osmnácti až dvaceti čtyřech měsících věku:                

• pro komunikaci využívá nejčastěji slova,
• začíná používat dvouslovné výpovědi, první dvouslovné výpovědi jsou obvykle naučené výpovědi užívané v jednom či dvou kontextech (každé ráno říká: „táta auto“, když tatínek odchází do práce. Později mají dvouslovné výpovědi větší variabilitu: „ještě sušenky“ nebo „tátovy boty“,
•  ve dvou letech věku dítě produkuje aktivně alespoň padesát slov, či „protoslov“, která se svou formou blíží lidské řeči.

 

Obvyklé projevy dítěte ve dvaceti čtyřech až třiceti šesti měsících věku:

• zapojuje se do krátkých dialogů,
• má zájem o smysluplnou konverzaci,
• povídá si, když si hraje samo,
• vyjadřuje emoce,
• začíná používat řeč pro vyjádření imaginace,
• popisuje detaily, aby pomohlo poslouchajícímu porozumět,
• používá různá slova pro získání pozornosti („hej“),
• rozumí krátkým pokynům obsahujícím dva až tři prvky („jdi do svého pokoje a obuj si boty“).

 

 

KLINICKÉ ZNAKY MOŽNÉ KOMUNIKAČNÍ PORUCHY

Indikací k návštěvě odborníka – klinického logopeda je, když dítě:

Ve třech měsících věku:

• neodpovídá na snahu rodičů o komunikaci,
• neudrží zrakový kontakt,
• pláč není diferencovaný (pro bolest, hlad či únavu),
• dítě má obtíže při koordinaci sání, polykání a dýchání.

 

V šesti měsících věku:

• nedokáže zaměřit pohled, je snadno přestimulováno,
• neuvědomuje si dostatečně zvuk, neotáčí se za zdrojem zvuku, za osobou, která mluví,
• neuvědomuje si dostatečně osoby a předměty.

 

V devíti měsících věku:

• nezdá se, že by rozumělo nebo si užívalo sociální interakce (nemá zájem o ostatní, nedává najevo radost z jejich přítomnosti),
• má nedostatečný kontakt s dospělými (nedostatečný oční kontakt, sdílenou pozornost, střídání rolí při vokalizaci, reciproční sociální hry),
• nedává a nebere si hračku/jídlo od ostatních,
• nedává najevo, že potřebuje pomoc, nebo chce podat vzdálený předmět,
• svým chováním neprojevuje zájem, radost, únavu, podráždění…,
• nekomunikuje s rodičem pomocí změny těla,
•  nežvatlá, nebo žvatlání obsahuje minimum či žádné souhlásky.

 

Ve dvanácti měsících věku:

•  vyhýbá se očnímu kontaktu, raději se dívá na předměty než osoby,
•  nereaguje konzistentně na šepot,
•  je převážně tiché, zřídkakdy žvatlá, nebo začíná žvatlat až v roce věku,
• je emočně ploché, nesdílí emoce pohledem očí a výrazem tváře,
• snadno ho znepokojují zvuky, které stejně staré děti neruší,
• může se dívat na objekt zájmu, ale neumí jednoznačně vyjádřit, že si ho přeje získat,
• nedívá se na předmět a zpět na rodiče, pokud touží po určitém předmětu, neukazuje dospělému zajímavé předměty,
• nedokáže konzistentně reduplikačně žvatlat,
• nemá zájem o imitaci gest,
• nedostatečně rozumí gestům nebo slovům (nereaguje na slova dospělého, na gesta, např. nereaguje, pokud rodič ukazuje „pojď sem“),
• nerozumí řeči bez jednoznačného kontextu (musí vidět hrníček, aby porozumělo otázce „chceš bumbat?“),
•  má potíže s přechodem na pevnou stravu, kašle, nadavuje se a dáví při podání pevné stravy, často jídlo plive, preferuje jen měkkou konzistenci stravy.

 

V osmnácti měsících věku:

• nepřítomnost/nedostatek komunikačních gest,
• nemá radost ze sociálních her s dospělými, nesnaží se do hry zapojit ostatní, hraje si stále stejně,
• nepokouší se imitovat činnosti ostatních, nehraje hry na „jako“,
• nevyužívá symbolickou hru s pomocí zástupných předmětů,
• používá omezený počet zvuků, používá jen samohlásky, nebo omezeně kombinuje samohlásky se souhláskami,
• nepokouší se imitovat nebo spontánně produkovat jednotlivá slova, aby mohlo sdělit, co potřebuje,
• není vytrvalé v komunikaci (např. drží předmět a přeje si, aby mu dospělý pomohl, ale potom to vzdá, pokud dospělý nereaguje okamžitě),
• rozumí omezenému okruhu slov (rozumí méně než padesáti slovům nebo frázím bez doprovodných gest či kontextového klíče),
• nerozumí jednoduchým pokynům, neodpovídá alespoň gesty na jednoduché otázky, nereaguje adekvátně na otázky typu: Kde je…, Co je to?,
• neukáže základní části svého těla, nerozumí názvům známých předmětů, nepozná známé předměty a zvířata v knize,
• nerozumí slovům popisujícím prostorové vztahy (pryč, nahoru, dolů),
• používá aktivně méně než deset srozumitelných slov,
• slovní zásoba se v posledních šesti měsících nezvětšuje,
• využívá nadměrně repetitivní hry,
•  došlo ke ztrátě řečových nebo sociálních schopností.

 

Ve dvou letech věku:

•  omezeně užívá symbolické hry s použitím zástupných předmětů,
• omezeně užívá hry na „něco“, nepředstírá činnosti, nebo předstírá jen jednu činnost nebo několik činností stále stejně,
• pouze gestikuluje bez vokalizace,
•  používá omezené množství souhlásek, omezené množství kombinací souhlásek a samohlásek,
• slovní zásoba je limitovaná (méně než padesát slov),
• nepoužívá žádné dvouslovné věty nebo kombinace slov,
• řeč je převážně nesrozumitelná i pro nejbližší členy rodiny,
• kompulzivně jmenuje předměty bez snahy o komentování a žádání o předměty a činnosti,
• nadměrně využívá repetitivní hry (má tendenci opakovat stále stejné činnosti jako např. stavět auta do řady za sebe, točit předměty…),
• nezapojuje do své hry ostatní, hru omezeně variuje,
•  dochází k regresi ve vývoji řeči, přestává mluvit nebo začíná echolalicky opakovat fráze, často nevhodně.

 

Ve třech letech věku:

• produkuje jednoslabičná slova bez konečné souhlásky,
• používá málo nebo žádné víceslovné výpovědi,
• nevyžaduje od posluchače odpověď,
• neklade žádné otázky,
• řeč dítěte je špatně srozumitelná,
• často se vzteká, protože mu ostatní nerozumí,
• využívá echolalickou řeč bez komunikačního záměru,
• nemá schopnost porozumět řeči, i když je pomalá, jednoduchá a obsahuje gesta.

Stručný popis vývoje řeči dítěte v závislosti na věku

Věk	Rozvoj slovní zásoby	Vývoj výslovnosti
do 1 roku	Dítě rozumí jednoduchým pokynům a začíná opakovat jednoduchá slova, která slyší.	M B P A E I O U D T N J
do 2,5 let	Tvoří jednoduché věty, od 2 let se ptá "co je to", rozlišuje svou slovní zásobu.	K G H CH V F OU AU
do 3,5 let	Mluví ve větách, začíná si osvojovat gramatickou stavbu vět, ptá se "proč", rozšiřuje dále slovní zásobu. Začíná se tvořit verbální (slovní) paměť.	Zvládá N D T L (i artikulačně) Bě Pě Mě Vě
do 4,5 let	Dokončuje se gramatická stavba vět, dítě již chápe děj a umí ho vyprávět.	Ň Ď Ť Vyvíjí se Č Š Ž
do 6,5 let	Dítě chápe složité děje, má již velkou slovní zásobu, gramaticky zvládá jednoduchá souvětí.	C S Z R Ř kombinace ČŠŽ a CSZ